Jdi na obsah Jdi na menu
 

Kolumbie - Blízký východ Latinské Ameriky?

8. 6. 2008

Občanská válka drtí Kolumbii již cca 50 let a stejně tak, jako na konflikt na Blízkém východě (BV) si na ni již okolitý svět tak něják zvykl. Na rozdíl od BV se však občanská válka stále držela v intencích vnitrostátního konfliktu, nezasahujíc otevřeně do sousedních zemí.  Z letargie se mezinárodní společenství probudilo až nedávno po zásahu kolumbijské armády proti rebelům z FARC na území jiného suverénního státu bez jeho svolení. Alváro Uribe přezdívaný svými kolegy Bush Latinské Ameriky (LA) si totiž po vzoru svého sponzora G. W. Bushe (pozn.: USA sponzorují válku proti terorizmu v Kolumbii cca 600 miliony USD ročně)1) při pronásledování rebelů „odskočil“ do sousedního Ekvádoru, kde vybombardoval tábor tohoto gerilového hnutí, při kterém kromě jiných zahynul i Raúl Reyes (druhý nejvyšší velitel FARC). V reakci na to Hugo Chávez vyslal na hranici s Kolumbií cca 9.000 vojáků a samotný napadený Ekvádor 3.000 vojáků. Latinoamerický Karibik se tak ocitnul na pokraji otevřeného vojenského konfliktu, který muselo na mimořádném summitu  Skupiny Rio (pozn.: organizace sdružující LA země) řešit 14 hlav latinoamerických zemí.  Nakonec si po vzájemném několikahodinovém osočování Correa s Uribem podali ruce, Uribe se omluvil, Correa omluvu přijal a podplukovník Chávez k tomu i zazpíval merengue.2) To by mohlo být v podstatě vše, kdyby....

Kdyby po summitu nezůstala jistá pachuť z obvinění, které Uribe otevřeně vznesl při obhajování útoku kolumbijské armády na tábor FARC v Ekvádoru, ze kterých v podstatě plyne, že za vším v LA hledej Cháveze. Uribe kromě jiného řekl, že o svolení s útokem na FARC v Ekvádoru oficiálně Ekvádor nepožádal i proto, že ekvádorský prezident Correa je rebely z FARC podporován jak finančně, tak i politicky. Za to FARC na jeho území nachází útočiště, ze kterého podniká výpady na území Kolumbie, tudíž Kolumbie svým preventivním útokem na území jiného státu bránila v podstatě jen své vlastní území.3)
To samé činí Izrael na území například Libanonu nebo Turecko na území Iráku. USA tak preventivně likvidují hned celé nepřátelské režimy (Saddámův v Iráku, Talibán v Afghánistánu). A protože ani po několikaletém působení tisíců amerických „poradců“ v Kolumbii není likvidace FARC v dohlednu, sáhl Uribe k tomuto kroku možná i proto, aby své americké sponzory přesvědčil o tom, že to s válkou proti terorismu myslí stále vážně a z části jistě i proto, aby otestoval reakci sousedních zemí na svoji novou strategii. Na druhou stranu je potřeba uznat, že je težké  bojovat s domácím gerilovým hnutím, které má své základny v sousedních zemích a z některých rozuměj Venezuely je možná i aktivně vyzbrojováno. 

Problém je však v tom, že Kolumbie sousedí s bohatou Venezuelou, ve které vládne nepředvídatelný podplukovník Chávez, zarytý nepřítel USA a obdivovatel comandante Castra nebo teroristy Iljiče Ramireze Sancheze alias Šakala nebo Carlose a sponzor všech levicových stran, hnutí, kandidátů na prezidenty a prezidenty v LA. O nadstandardních vztazích Cháveze s FARC (pozn.: spekuluje se, že FARC přes Venezuelu vyváží kokain do celého světa a dostává od Cháveze nejen peníze, ale i zbraně) již proto v podstatě nikdo ani nepochybuje. Uribe již před časem pohrozil Chávezovi tím, že na něj podá žalobu u Mezinárodního soudního dvora v Haagu pro podporu a financování genocidy za to, že prý poskytl 300 milionů USD právě FARC.4) To že FARC nejen z peněz utržených z prodeje kokainu, ale zřejmě i z peněz H. Cháveze podporuje dalšího levicového prezidenta v Ekvádoru je od Uribeho tudíž vcelku logická úvaha. H. Chávez přímo finančně podporoval prezidenstké kampaně všech levicových kandidátů na prezidenty v LA včetně například neúspěšného A.M.Lópeze Obradora v Mexiku nebo O.Humala v Peru a chystá se finančně podporovat i politické křídlo FARC v nadcházejících prezidentských volbách v Kolumbii.5) Paradoxní na celé záležitosti je i to, že peníze, kterými Chávez sponzoruje levicové prezidenty a hnutí v LA pocházejí do značné míry z ropy, kterou prodává hlavně USA (pozn.: cca 50 % venezuelské produkce ropy jde za cash do USA) a Kolumbii. Kuba totiž za venezuelskou ropu platí kubánskými doktory a Argentina pak hlavně masem a dalšími potravinami atd. Lze jen doufat, že venezuelský lid nebude mít dostatek pochopení a trpělivosti pro Chávezovy sponzorské aktivity a po jisté době nedostatku a strádání (pozn.: již nyní panuje ve Venezuele nedostatek základních potravin) si uvědomí, že bez Cháveze bude lépe. Chávez tak v poslední době utrpěl ve Venezuele, ale i na mezinárodní scéně několik  politických porážek (pozn.: například prohrané referendum o nové ústavě). Navíc na podobný ekonomicko-sponzorský souboj, ve kterém proti sobě před pár lety stály USA a SSSR tehdy doplatila mnohem bohatší supervelmoc, která se zhroutila jako domeček z karet. V kontextu neoliberální teorie homogenizace se nakonec ekonomicky neúspěšné režimy budou dříve nebo později muset přizpůsobit těm úspěšným. To znamená, že čím více se bude H. Chávez ekonomicky angažovat ve vývozu své revoluce místo řešení ekonomických problémů své země, tím rychleji příjde jeho pád. Hladovým lidem se totiž špatně vládne, i když Castro s Mugabem dokazují, že i to se dá.


1.Guerras diseňadas para el consumo interno;Oscar Raúl Cardoso; Clarín; 8.3.2008.
2.Uribe y Correa: reconciliación teatral después de los insultos; Alfredo Gutiérrez; Clarín; 8.3.2008.
3.Tamtéž
4.Uribe redobló su apuesta en un fuerte clima anti-Chavez; Augusto Rojas;Clarín; 5.3.2008
5.Chávez hasta entonó un merengue para bajar la tención; Alfredo Gutierrez; Clarín; 8.3.2008.