Asociační dohoda EU – Mercosur
Asociační rozhovory mezi Evropskou unií a Mercosurem byly zahájeny v roce 1995 podpisem Dohody o meziregionální spolupráci a nový impuls dostaly na schůzce Výboru pro spolupráci EU – Mercosur v Riu de Janeiro v listopadu 1999. Asociační dohoda měla postihovat tři oblasti: politickou, oblast rozvojové spolupráce a ekonomicko-obchodní oblast.
• V politické oblasti šlo zejména o prohloubení politického dialogu ve formě pravidelných konzultací.
• V oblasti rozvojové spolupráce šlo o realizaci společných programů a projektů v hodnotě cca 200 milionů USD.
• V oblasti ekonomicko-obchodní mělo jít o vytvoření společného trhu s volným pohybem jak zboží a kapitálu, tak osob.
V listopadu 2003 se v Bruselu uskutečnila schůzka ministrů Mercosuru a komisařů Evropské unie pro obchod a zahraniční věci, na které došlo k vypracování pracovního plánu, který původně zahrnoval pět schůzek tzv. Biregionálního negociačního výboru a dvě ministerská setkání v roce 2004. O složitosti jednání v oblasti ekonomicko- obchodní svědčí i to, že se jen do října 2004 uskutečnilo celkem 15 kol jednání tzv. Biregionálního negociačního výboru, v průběhu kterých mělo dojít ke sladění vzájemných stanovisek tak, aby Asociační dohoda mezi Evropskou unií a Mercosurem mohla být podepsána do konce října 2004, tzn. do vypršení mandátu komisaře pro obchod Pascala Lamyho, respektive celé komise. Na těchto jednáních si obě strany předkládaly nabídky na redukci tarifních, ale i netarifních překážek bránících liberalizaci vzájemného obchodu. Ani jedna ze stran však nebyla s nabídkou protistrany spokojena.
Zatímco Evropská unie požadovala po Mercosuru větší ústupky v oblasti služeb a investic, Mercosur požadoval se stejnou neoblomností nejen větší přístup na trhy Unie pro své zemědělské produkty, ale i zanechání subvenční zemědělské politiky ze strany EU. Evropská unie byla nespokojena hlavně s postojem Brazílie, která odmítala větší ústupky v oblasti přístupu firem z EU, zaměřených na poskytování telekomunikačních, transportních a finančních služeb na svůj trh a zároveň požadovala pro evropské firmy rovnější podmínky při zadávání vládních zakázek. Argentině, která má naopak finanční a telekomunikační trh již dostatečně liberalizován, EU mezi jiným „vyčítala“ přílišná omezení v oblasti automobilového, textilního a obuvnického průmyslu. Obě strany se po každém neúspěšném jednání dohodly na tom, že na svých nabídkách budou ještě pracovat. Dne 24. září 2004 Mercosur předložil svou doposud poslední nabídku, týkající se zboží, služeb a investic, včetně nabídky Brazílie ohledně státních zakázek. Evropská unie svou poslední nabídku předložila 29. září 2004. Avšak i po předložení těchto vylepšených nabídek přetrvávají rozpory bránící podepsání asociační dohody. Podle Mercosuru poslední nabídka EU je ještě horší než ta předchozí. Evropská unie v ní navrhuje, aby se liberalizace obchodu se zemědělskými produkty postupně rozfázovala na deset let, a navíc u některého zboží dokonce nabízí menší přístup než v srpnu. (Pozn.: EU nabídla Mercosuru po dobu 10 let dovozní kvóty na hovězí maso pouze ve výši 60 000 tun /tzn. 6000 tun ročně!/. Přitom pouze Brazílie dnes vyváží do EU přes 323 000 tun masa ročně, a to přes zatížení celní sazbou ve výši 150 procent). Podobně tvrdí i Evropská unie, že poslední nabídka Mercosuru byla horší než ta předešlá a že se v podstatě jednalo o reakci na poslední unijní návrh. Navíc by na základě současné nabídky na redukci tarifních (celních sazeb), ale i netarifních překážek (dovozní kvóty…) v podstatě liberalizovala obchod s 93,7 procenta veškerého dovozu z Mercosuru. (Pozn.: V současné době je na základě předchozích dohod liberalizován obchod u 58 procent dovozů z Mercosuru). Pro zbylých 6,3 procenta dovozních položek, dovážených z Mercosuru do EU by zůstaly zachovány kvóty nebo by nebyly v dohodě zahrnuty. I tyto překážky by však byly do deseti let odstraněny. Mercosuru vadí hlavně to, že oněch zhruba 6,3 procenta, které by zůstaly nějakým způsobem regulovány, tvoří právě největší exportní potenciál pro Mercosur, tzn. maso, obiloviny, oleje, cukr a potravinářské výrobky. Dne 20. října 2004 se v Lisabonu naposledy v tomto roce sešli ministři a vyjednavači Mercosuru s vyjednavači a komisaři pro obchod a zemědělství Evropské unie. Již před lisabonským summitem však bylo všem jasné, že půjde jenom o dohodu nad politickým zněním, kterým bude oznámeno přerušení rozhovorů, protože ani jedna strana nedokázala své poslední zářijové nabídky modifikovat tak, aby druhou stranu uspokojily. Podle sdělení argentinského vyjednavače – státního tajemníka pro zahraniční obchod MZV Argentinské republiky Alfreda Chiaradía – by se obě delegace mohly k dalším jednáním sejít v březnu roku 2005 a očekává se, že budou pokračovat tam, kde skončila, tudíž jednáním o vzájemných nabídkách ze září 2004. Ještě do konce tohoto roku by mělo dojít ke koordinační schůzce expertů obou stran. Jen stěží se dá odhadnout pozice Evropské unie pod vedením nového komisaře pro obchod Petera Mandelsona, který v nové komisi vystřídá Pascala Lamyho. Některá argentinská média spekulují s tím, že by nový komisař mohl upřednostňovat uzavření dohod s USA, Ruskem a Čínou, avšak vyjednavači za Mercosur se domnívají, že jak rozšíření EU, tak výměna komise by mohly mít příznivý vliv na probíhající jednání a jeho konečný výsledek. Nad celým procesem obchodního a ekonomického sbližování mezi Mercosurem a Evropskou unií visí řada dalších otazníků. Například není jasné, jak bude po uzavření dohody EU – Mercosur řešen obchodní vztah přidružených a nově přistupujících členů Mercosuru k EU. (Pozn.: Jedná se hlavně o Bolívii, Peru, Venezuelu...). Nebo jaké budou záruky pro toho, kdo investuje například v Uruguayi nebo Paraguayi, že bude mít stejně volný přístup na trhy Argentiny nebo Brazílie, když ještě na straně samotného Mercosuru existují obchodní omezení mezi jednotlivými členy Mercosuru. Například ještě nedošlo k dohodě o zavedení volného obchodu s automobily mezi Argentinou a Brazílií.
Disproporce uvnitř Mercosuru existují například i v případě textilního průmyslu, kdy zejména Argentina svůj trh chrání před levnými dovozy z Brazílie, popřípadě Paraguaye. Jedním z faktorů, který negativně ovlivňuje samotné negociace, je i různý stupeň integračního procesu, ve kterém se tyto bloky v současné době nacházejí, o čemž svědčí například i to, že za Evropskou unii vyjednávají komisaři, popřípadě vyjednavači EU, zatímco za Mercosur vyjednávají ministři, popřípadě vyjednavači členských zemí Mercosuru, kteří hájí především partikulární zájmy svých zemí. (Pozn.: EU má společné soudní orgány, parlament, měnu, vládu-komisi..., zatímco Mercosur nemá ještě pořádně liberalizovaný ani obchod mezi členskými zeměmi.)
Dalším problémem, negativně ovlivňujícím negociační proces, je výrazná asymetrie v stupni ekonomického rozvoje obou integračních bloků, kdy ekonomicky slabší z bloků vnímá možnou dohodu jako způsob ekonomické pomoci ze strany silnějšího, zatímco EU by uvítala dohodu ve formě partnerství a vzájemné reciprocity. (Pozn.: EU například požaduje vzájemnou reciprocitu jak v oblasti textilu a oděvů, tak i v oblasti potravinářského zboží.) To dokládá třeba postoj Mercosuru, jehož vyjednavači jako argument úplné liberalizace dovozů z Mercosuru do EU uvádějí například, že dovozy z Mercosuru reprezentují v Evropské unii pouze 2,5 procenta z celkových dovozů do EU z nečlenských zemí Unie, a proto se Mercosur domnívá, že kdyby na straně EU došlo k odstranění veškerých překážek pro dovoz zboží z Mercosuru, současný stav by to příliš neovlivnilo. (Pozn.: EU však chce dovoz některých citlivých položek – jako např. masa, obilovin, oleje, cukru nebo potravinářských výrobků – i nadále regulovat, protože produkční potenciál Mercosuru těchto pro Evropu citlivých zemědělských produktů je obrovský a výrobní náklady nižší.) Naopak dovozy z Evropské unie do Mercosuru by měly podle vyjednavačů Mercosuru být i nadále alespoň částečně regulovány, protože již v současnosti reprezentují cca 40 procent z celkových dovozů do Mercosuru z nečlenských zemí Mercosuru, a proto ještě liberálnější přístup zboží a služeb z Evropské unie by mohl výrazně ohrozit firmy z členských zemí Mercosuru. I přesto nabídka Mercosuru na zrušení tarifních i netarifních bariér dovozu pokrývá 90 procent všeho dováženého zboží, což tvoří 87,1 procenta všech dovozů Mercosuru z Evropské unie. V současné chvíli není jasné, jak velký vliv na ekonomiky obou bloků by mělo podepsání dohody, avšak země Mercosuru si dobře uvědomují, jaké důsledky by podepsání dohody o volném obchodě s takovými ekonomickými giganty, jako je EU nebo USA, mohlo mít, zvláště pak, jestli se tito nehodlají vzdát svých subvenčních praktik, popřípadě navíc hodlají dále regulovat obchod s tzv. citlivými produkty. Na druhé straně se zdá, že Evropská unie ještě není připravena upustit od své subvenční zemědělské politiky, která je Mercosurem označována za jednu z hlavních bariér ve vzájemném obchodě. Východiskem z této patové situace by mohlo být podepsání tzv. „light“ verze dohody, která by současný stav víceméně pouze kosmeticky upravila, popřípadě by byla zaměřena hlavně na politický dialog a rozvojovou spolupráci. I přesto je však tento proces něčím výjimečný. Poprvé v historii totiž spolu asociační dohodu vyjednávají dvě integrační seskupení. Samotný fakt, že Evropská unie již bere Mercosur jako svého partnera, urychluje integrační proces na latinskoamerickém kontinentě, o čemž svědčí i snaha o co nejrychlejší dobudování institucionální základny Mercosuru po vzoru EU. (Pozn.: V Montevideu je sídlo předsedy Mercosuru /Eduardo Duhalde/, v Asunciónu mají sídlit soudní orgány Mercosuru...).
Zdá se však, že integrační proces na latinskoamerickém kontinentě negativně ovlivňují mocenské ambice Brazílie, která sice proklamativně jeho prohlubování a s tím související institucionalizaci Mercosuru podporuje, ale na druhou stranu si uvědomuje, že s prohlubováním integrace by mohla ztratit svou dosavadní pozici v Latinské Americe a ohrozit budoucí větší roli ve světové politice. (Pozn.: Brazílie aspiruje na post stálého člena Rady bezpečnosti OSN a do roku 2010 by ráda vlastnila nukleární ponorku). Proto také o úmyslu Brazílie Asociační dohodu EU – Mercosur skutečně podepsat pochybují nejen vyjednavači Evropské unie, ale i analytici a pozorovatelé z dalších zemí Mercosuru. Jednotlivé země tohoto regionu, zvláště potom Brazílie, by si měly být vědomy toho, že chtějí-li v současném globalizovaném světě hrát významnější roli, musejí prohloubit integraci ve všech směrech a na mezinárodních fórech vystupovat jednotně. Podaří-li se Brazílii najít rovnováhu mezi úsilím o posilování vlastních pozic ve světě a integrací na latinskoamerickém kontinentu, mohla by společně s Argentinou sehrát stejnou roli, jakou v Evropě sehrály Francie a Německo ve druhé polovině minulého století při budování tehdejšího Evropského hospodářského společenství.