Reforma Rady bezpečnosti OSN
O reformě OSN a potažmo RB OSN se mluví již dlouho, avšak po vojenské intervenci USA a jeho spojenců do Iráku dostal tlak na reformu jediné mezinárodní organizace sdružující většinu zemí světa a zvláště pak jejího rozhodovacího orgánu RB nový impuls.
Důvodů k reformě RB OSN je hned několik:
1. Zvýšení členů OSN z původních 51 na současných 191 zemí
2. Vznik nových druhů konfliktů a hrozeb mezinárodní bezpečnosti a míru a neschopnost OSN v současné podobě těmto hrozbám čelit.
3. Růst vlivu USA ve světové politice a hlavně důsledky uplatňování tohoto vlivu a následná vlna antiamerikanismu mezi stále se zvětšujícím počtem nejen rozvojových zemí, tudíž v podstatě hledání alternativ k současnému unilateralismu, neboli hegemonii USA v mezinárodní politice.
To jsou jen některé z důvodů proč roste tlak na nové uspořádání poměrů v mezinárodních vztazích, kdy po rozpadu sovětského impéria není na mezinárodní politické scéně „hráč“, který by mohl v oblasti mezinárodní politiky konkurovat USA. Proto se naděje mnoha zemí opět upínají na OSN jako možného garanta nového uspořádání mezinárodních politických vztahů, které by více reflektovalo i zájmy a názory zemí z jiných regionů, například Asie, Latinské Ameriky, ale i Afriky.
Současné vedení OSN reprezentované generálním tajemníkem Kofi Annanem si je této výzvy vědomo a proto v červenci roku 1997 vypracovalo dokument „Obnova Spojených národů: Program reformy“, ve kterém prezentuje konkrétní reformy již realizované předchozím vedením a nastiňuje další kroky vedoucí k hlubším reformám směřujícím k zefektivnění a zkvalitnění práce této organizace.
Jedním z nejdůležitějších prvků reformy celé OSN, která by měla obsahovat celý komplex strukturálních, organizačních a administrativních změn je i reforma RB OSN, složení které je kritizováno již dlouhou dobu proto, že nereflektuje současnou mezinárodní politickou situaci. Kromě rozšíření z roku 1965 z 11 na 15 členů nebyla RB v podstatě od svého vzniku v roce 1945, kdy organizace sdružovala 51 členů reformována. V případě reformy RB OSN se jedná hlavně o rozšíření počtu členů RB, které by bylo založené na regionálním principu. Kromě rozšíření je zároveň stále častěji zmiňován i požadavek na reformu institutu „práva veta“, který se velmi pravděpodobně stane kamenem úrazu celé reformy RB OSN. Země, o kterých se uvažuje jako o nových členech RB si právo veta rovněž nárokují anebo žádají o redukci práva veta u stávajících stálých členů. Například ministr zahraničí Brazílie Celso Amorim (pozn.: Brazílie je vážný kandidát na členství v RB OSN za region Latinské Ameriky) prohlásil, že má-li být reforma RB OSN smysl, je důležité, aby noví členové RB nebyli diskriminováni tím, že nebudou mít právo veta, v opačném případě by mělo dojít k redukci práva veta u stávajících stálých členů RB. Avšak jen stěží si lze představit, že se svého práva veta vzdají současní stálí členové RB.
Mezinárodní komise pro reformu RB OSN, zřízená z podnětu Kofiho Anana (pozn.: poradní orgán složený ze 16 osobností světové politiky) navrhla rozšíření RB OSN z 15 na 24 členů s tím, že pro statut nových členů navrhla několik variant. Jedna z variant počítá s tím, že 9 nových členů by mělo mandát nestálého člena RB, tak jako současná desítka nestálých členů, avšak 8 z nových členů by mělo speciální statut, protože by byli zvoleni na 4-leté funkční období s možností znovuzvolení na další 4 roky. Druhý model předpokládá, že 6 z nových členů by mělo statut stálého člena avšak bez práva veta a tři noví členové by měli statut nestálých členů RB OSN. Obě tyto varianty však počítají s tím, že by k rozšíření došlo na základě regionálního klíče, a v případě první varianty by z osmi nových členů se speciálním statutem měl každý region po dvou nových zemích (Afrika, Asie, Latinská Amerika a Evropa). V případě druhé varianty by z šesti nových stálých členů dvě místa připadla africkému a asijskému kontinentu a po jednom Evropě a Latinské Americe.
V Asii jsou největšími kandidáty na členství v RB Japonsko a Indie a vpřípadě Evropy se nahlas uvažuje o Německu. Latinská Amerika má na jedno křeslo prozatím dva kandidáty a těmi jsou Brazílie a Mexiko, i když Mexiko by se spokojilo i rotativním charakterem postu za latinoamerický region, který prosazuje ještě Argentina. V případě Japonska je kandidatura na člena RB zdůvodňována ekonomickým významem země ve světě. Jedná se o druhou nejsilnější světovou ekonomiku a navíc je Japonsko druhým největším přispěvatelem do fondu OSN hned po USA. Důvody Německé kandidatury jsou obdobné - ekonomický vliv a výše příspěvků. Navíc obě země byly neúčastí v RB a z toho vyplývající nemožnosti účastnit se rozhodování o mezinárodně politickém dění v podstatě potrestány za rozpoutání druhé světové války a jak se zdá svůj trest si odpykaly. Na druhou stranu Indie a Brazílie požadují stálé členství v RB na základě své rozlohy a svého demografického významu, který mají nejen ve svých regionech. Navíc Indie je jadernou mocností s prudce se rozvíjející ekonomikou. V případě Afriky by přidělení dvou míst v RB bylo výrazem jistého druhu solidárnosti s tímto v posledních desetiletích těžce zkoušeným a opomíjeným kontinentem. S velkou pravděpodobností by za Afriku v RB mohli zasednout zástupci Jižní Afriky a Egypta, avšak ani Nigérie by na základě své rozlohy, počtu obyvatel a vlivu v regionu subsaharské Afriky nemusela být bez šancí. Navíc v případě zvolení Egypta, by se jednalo o jedinou muslimskou zemi v RB OSN, i když Indonésie rovněž vyjádřila zájem ucházet se o místo v RB OSN. Na druhé straně však proti kandidaturám těchto zemí vystupují země, které o vliv v daných regionech s nimi bojují, takže již existuje skupina zemí, která je proti rozšíření RB OSN. Například proti Indii velmi vehementně vystupuje regionální rival Pákistán, proti Německu Itálie, Číně by jistě vadil rostoucí politický vliv Japonska a jak již bylo zmíněno Argentina a Mexiko nejsou nadšeni tím, že by jejich region měla zastupovat nešpanělsky mluvící země.
Německo, Japonsko, Brazílie a Indie se v úsilí o získání postů v RB OSN na zářijovém zasedání VS OSN v New Yorku navzájem podpořili. Společný a koordinovaný postup v této otázce jejich naděje na přijetí za stálé členy opět zvyšují.
Je však otázkou, zda-li by zreformovaná RB v podobě většího počtu stálých členů nebo jiného klíče práva veta zamezila konfliktům například v Bosně, Kosovu, Rwandě, Burundi, Sudánu, Iráku nebo přiměla Palestince a Izraelce k mírovému soužití. I když na tuto otázku je odpověď nejistá nezbývá než doufat, že probíhající reforma OSN povede ke zvýšení schopnosti reakce této bezesporu potřebné organizace na výzvy současného světa, kterými jsou terorismus, chudoba, nemoci, náboženský a jiný extremismus, peacekeeping...